ABSTRAKT:
 
Projekt má charakter studie, která vychází převážně z údajů získaných monitoringem na rekultivační stavbě "Složiště popelovin Elektrárny Dětmarovice v Orlové-Zimném dole - následná rekultivace" se zaměřením na hodnocení vlastností používaných rekultivačních materiálů, účinek rekultivačního postupu a reálné výsledky technických prací v letech 1994 -2002.

Studie obsahuje stručný popis lokality a postupy rekultivace. Věnuje se druhům používaného odpadu na složišti, vlastnostem používaných rekultivačních materiálů a komplexnímu zhodnocení rekultivačních prací.

Na závěr shrnuje zkušenosti z rekultivace složiště popelovin do následujících bodů:

• Navržený rekultivační postup se ukázal jako vyhovující, ekonomický a dostatečně účinný.
• Využití odpadu, zejména čistírenských kalů, je plně v souladu se zákonem o odpadech a s trendy v EU. Některé odpady, jako např. popeloviny, představují velmi cennou druhotnou surovinu.
• Žádný z odpadů, navrhovaných k využití při terénních pracích v krajině, nelze posuzovat samostatně a jen jako odpad. Vždy je potřebné posuzovat komplexně látky a procesy, které v krajině (geologickém prostředí) probíhají a které antropogenní činností v průběhu např. rekultivace modifikujeme.
• Kumulace některých látek v prostředí, např. zinku, nemusí být nutně problémem. Problémem je jen zajištění jejich kvaziimobilizace s ohledem na využití území.
• Komplikací při biologické rekultivaci se jeví ukládání energosádrovce do blízkosti projektovaného povrchu (méně než 2 m). Agresivita výluhu při vzlínání je natolik velká, že je zásadně omezuje růst rostlin (zvýšené obsahy chloridů a síranů).
• Zvýšené obsahy rtuti a pravděpodobně i kadmia mají svůj původ v atmosférické depozici a z pohledu vlastní rekultivace je zbytečné se jimi zabývat.
• Výsadba cílových dřevin je do rekultivovaných ploch naprosto nevhodná i přes jejich rychlý zápoj. Dle dosavadních zkušeností se jeví nejvýhodnějším režim a s aplikací rostlinného materiálu již v průběhu technické rekultivace (bioremediace), velmi pomalý proces rekultivace (nejlépe 3-5 let), po ukončení technických prací výsev travin, keřů nebo rychlerostoucích dřevin s pravidelnou sečí a to v průběhu nejméně dalších 15-30 let (dle charakteru lokality a používaného rekultivačního materiálu). Po této době je plocha připravena k dalšímu využití.
• Je nezbytně nutná přesná evidence rekultivovaných ploch, nejlépe formou GIS, a to v souvislosti s jejich budoucím využitím. Za rekultivaci je nutné považovat také sanace, meliorace a další významné zásahy do krajiny.
• Problematika eroze není hlavní ve vztahu k budoucímu povrchu. Důležitější (zejména při využití odpadu) je režim podzemní vody v malých hloubkách a v souvislosti s povrchovou vodou. Komplikaci představuje převážně zasolování a druhotné, hygienické obtíže při vzniku lokálních bezodtokových depresí (např. nadměrný výskyt hmyzu).
• Morfologie reliéfu ve vztahu k využití území, vlastní rekultivaci a začlenění rekultivační stavby do okolní krajiny je zásadní.