ABSTRAKT:
 
Kvalitativní parametry vypěstovaných produktů pro přímou spotřebu, rovněž surovin a z nich vyrobených výrobků jsou a trvale budou v popředí zájmů výrobců a zpracovatelů, neboť významně spolurozhodují o prodejnosti rostlinného produktu a možnostech jeho dalšího zpracování.

Dnes se již nejedná ani tolik o rezidua pesticidů, těžké kovy a toxická aditiva - tam už zpřísněná legislativa učinila své jak v technologii agrochemikálií, tak i ve způsobu jejich aplikace. Pozornost se obrací na některé přírodní, hlavně rostlinné látky, které na žebříčku negativních účinků na živočišný organismus figurují velmi vysoko. Patří sem kromě některých alkaloidů, saponiny, třísloviny, glukosinuláty, fytoestrogeny, toxické bílkoviny a jejich štěpné produkty, hydraziny (v houbách), kyanogenní glukosidy (v peckovinách), furanokumariny (v některých zeleninách) atd. a samozřejmě i rozsáhlá skupina mykotoxinů v cereáliích, semenech olejnin, ořechách, zelené kávě, koření a někdy i v zelenině a ovoci (např. patulin v jablečných výrobcích).

Na rozdíl od antropogenních toxikantů, podle téhož autora (Prugar, 1997), byly toxické látky vyskytující se převážně v rostlinách dříve opomíjeny pro neodůvodněný předpoklad, že "co je přírodní, nemůže být škodivé". Mezi tyto látky patří, jak bylo výše uvedeno, glyko-alkaloidy (GA), přesněji steroidní glykoalkaloidy (SGA), v angl. psané literatuře SGAs - steroidal glycoalkaloids.

Od objevu jedovaté dusíkaté báze v bobulích lilku černého (Solanum nigrum L.) v roce 1820 bylo popsáno více než 80 steroidních aglykonů odvozených od cholestanu, které se volné nebo vázané s různými sacharidy nacházejí asi v 350 druzích rostlin čeledí lilkovité (Solanaceae) a liliovité (Liliaceae).