ÚVOD:
 
Mezi prvky pro životní prostředí nebezpečné zařazují Alloway (1990) a Adriano (2001) především tyto prvky: As, Cd, Cr, Cu, Hg, Ni, Pb a Zn. Jejich zvýšený obsah v zemědělských půdách znamená potenciální nebezpečí kontaminace zemědělské produkce.

Zinek patří k esenciálním prvkům, jehož určitá koncentrace je nezbytná pro člověka, zvířata i rostliny. Nedostatku zinku je přičítáno např. špatné hojení ran, malý vzrůst. Maximální denní dávka Zn pro člověka představuje 0,3-1,0 mg Zn na kg tělesné hmotnosti. Vysoký příjem zinku spojený s nízkým příjmem Cu vede k poruchám metabolismu cholesterolu. Toxické mohou být rozpustné soli zinku. Síran zinečnatý ve vyšších koncentracích leptá. Pro člověka je smrtelné jeho požití v dávce 3 – 5 g. Chlorid zinečnatý působí podobně, ale je toxičtější. Po akutní otravě může dojít až k zánětu ledvin a poškození srdečního svalu (Tichý, 2002).

Kadmium a jeho soli jsou pro člověka velmi nebezpečné. Ionty kadmia se především váží na volné sulfohydrylové skupiny enzymů, a tak ovlivňují reaktivitu enzymového metabolismu cukrů a inhibují sekreci insulinu. Otrava při tavení kadmia a jeho slitin je spojena s působením oxidu kademnatého (CdO), který vyvolává tzv. horečku slévačů. Nebezpečné jsou dobře rozpustné soli kadmia, dusičnan kademnatý (Cd(NO₃)₂) a síran kademnatý (CdSO₄). K akutním otravám dochází při požití potravin, které byly uchovány v konzervách, jejichž povrch byl upraven kadmiováním. Chronická exposice kadmia se může projevit stupňujícími se bolestmi v zádech a nohou (výskyt nemoci Itai-itai v Japonsku, způsobený kontaminací rýže sloučeninami kadmia). Hygienicko-epidemiologické studie prokázaly zvýšený výskyt rakoviny prostaty lidí pracujících s kadmiem a jeho slitinami (Tichý, 2002).