ÚVOD:
 
Estery ftalové kyseliny (ftaláty, PAEs) jsou skupinou organických kontaminantů životního prostředí dlouhodobě diskutovanou odbornou veřejností jak z oblasti toxikologické, tak i legislativní. Důvodem pro vysokou produkci ftalátů a v souvislosti s tím i pro jejich rozšíření do všech složek životního prostředí, je jejich výborná využitelnost pro změkčování plastů, zejména polvinylchloridu (PVC) a polyvinylidenchloridových kopolymerů. Aby bylo docíleno žádoucího účinku, může celkový přídavek ftalátů k polymerní matrici činit až 60 % hmotnostních. V plastech nejsou ftaláty chemicky vázány, což znamená, že může docházet k jejich poměrně snadnému uvolňování (vyluhování, vypařování) do materiálu, se kterým je plast v kontaktu. Nejčastěji používaný ester, bis(2-ethylhexyl)ftalát (BEHP), se stal prakticky všudypřítomným environmentálním kontaminantem v důsledku jeho masivního používání a jeho perzistentního charakteru.

S plasty změkčovanými ftaláty se setkáváme doslova na každém kroku, jsou používány při výrobě podlahových krytin, plastových komponent interiérů automobilů, lékařských materiálů, nejrůznějších obalových materiálů (včetně některých potravinářských), plastových fólií a pomůcek (rukavice, pláštěnky, apod.).

Vedle zmíněného použití při výrobě plastů mohou být nížemolekulární estery využity také jako stabilizátory vonných složek parfémů či jako příměsi inkoustů či laků.

Otázka zhodnocení možných negativních dopadů esterů ftalové kyseliny na lidské zdraví je stále ještě nedořešena. Přítomnost ftalátů v životním prostředí se diskutuje řádově již desítky let, ovšem teprve studie indikující možné karcinogenní účinky BEHP vyvolaly v osmdesátých letech 20. století silnější zájem o tyto sloučeniny. Ten v polovině devadesátých let vyústil ve snahu o zmapování reálných hladin ftalátů ve všech složkách životního prostředí a v potravinách a následně ve snahu o nalezení možností minimalizace jejich průniku do prostředí. Karcinogenní účinek BEHP pozorovaný původně u myší nebyl v následných studiích s primáty a lidskými buněčnými kulturami potvrzen a v důsledku toho byla klasifikace tohoto esteru jako možného lidského karcinogenu přehodnocena. Zjištění, že některé ftaláty (benzylbutyl, di-n-butyl, bis(2-ethylhexyl) a diethyl) mohou vykazovat estrogenní účinky, t.j. interferovat s vývojem savců a mimo jiné ovlivňovat i jejich reprodukční systém, opět vyvolalo v nedávné minulosti velký zájem o tyto sloučeniny a široké diskuse o dopadu jejich působení na člověka. V těchto diskuzích stojí proti sobě v extrému na jedné straně představitelé sdružení Greenpeace, prezentující tyto látky jako "jedy" a na straně druhé představitelé výrobců a zpracovatelů těchto látek, v jejichž zájmu je pokud možno nesnižovat produkci ftalátů a prezentovat je jako neškodné sloučeniny. Mezi těmito extrémy stojí odborní pracovníci (toxikologové, chemici, legislativci...) usilující o získání pokud možno objektivních informací na jejichž základě by bylo možné zaujmout realistické stanovisko k této v současné době citlivé problematice. V současné době se EU komise SCENIHR (Scientific Committee on Emerging an Newly Identified Health Risks) intenzivně zabývá možnostmi náhrady BEHP v materiálech určených pro zdravotnictví, na úrovni Evropského společenství došlo také k řadě legislativních opatření regulujících použití ftalátů.