ÚVOD - I. část:
 
Trvalé snahy o zvyšování efektivity zemědělské prvovýroby a zároveň trend omezování chemizace zemědělství nastupující od počátku 90. let si vynucují hledání takových způsobů snižování aplikace pesticidních látek, které nebudou mít negativní vliv na úroveň pěstební technologie a kvalitu porostu. V dosavadním průběhu hospodaření se přistupovalo diferencovaně pouze k jednotlivým pozemkům jako nejmenším částem systému. Precizní zemědělství naproti tomu vychází z prostorové heterogenity pozemků a časové dynamiky procesů tvorby výnosu polních plodin. Vývoj aplikační techniky, možnost využití signálu GPS (Global Positioning System) k navigaci a rychlý pokrok v elektronice otevírají možnosti pro lokální aplikaci pesticidů v závislosti na konkrétních podmínkách. To umožňuje snížit náklady na produkci a také omezit riziko znečištění životního prostředí agrochemikáliemi. Největší část pesticidních vstupů do zemědělství představují v současné době herbicidy (Kohout et al., 1996). Přitom právě v této oblasti by mohlo být dosaženo značných úspor. Řada vědeckých prací (Werner et Garbe, 1998, Clay et al., 1999, Nordmeyer et Häusler, 2000) dokazuje, že výskyt plevelů je i v rámci jednoho pozemku velmi nerovnoměrný. Lokálně specifická regulace zaplevelení založená na principu precizního zemědělství předpokládá, že v místech s nulovým nebo podprahovým výskytem plevelů bude aplikace přípravku vynechána a na ošetřovaných částech bude dávka přizpůsobena stupni zaplevelení (Sökefeld et al., 2000, Gerhards et al., 2000). Použití principu lokálně specifické regulace zaplevelení však předpokládá, že je na dostatečně podrobné úrovni zmapováno zaplevelení pozemku. Při vytváření informace o výskytu jednotlivých druhů a jejich agregace je důležité dosáhnout co největšího přiblížení realitě a zároveň udržet spotřebu času na nízké úrovni. Vlastní mapování se dosud nejčastěji provádí přímým hodnocením porostu, což je časově velmi náročné. Některé literární prameny (Krohman et al., 2002, Werner et Garbe, 1998) uvádějí, že potřebu času je možné částečně snížit použitím map z předchozích let, protože druhové spektrum a četnost plevelů se v důsledku určité stanovištní stability během jednoho roku výrazně nemění. V posledních letech je také možné zaznamenat snahy o využití senzorů k automatické detekci plevelů.
 

ÚVOD - II. část:
 
Základním principem precizního zemědělství je usměrňování jednotlivých pracovních operací tak, aby maximálně odpovídaly podmínkám konkrétního místa na pozemku. Precizní zemědělství vychází ze znalostí variability půdního prostředí a umožňuje přistupovat k jednotlivým částem honu odděleně podle úrovně sledovaných faktorů. Pro získání údajů o pozemku jsou používány odběry vzorků půd, rostlin, mapování pomocí senzorů nebo metody leteckého a satelitního snímkování. Pro hodnocení variability faktorů se vztahem k výživě rostlin (agrochemické vlastnosti půd, zejména zásoba přístupných živin P, K, Mg a půdní reakce) je doposud nejvíce používanou metodou odběr půdních vzorků. Současná hodnocení variability vycházejí nejčastěji z analýzy vzorků odebraných v síti bodů. Volba schématu vzorkování je individuální podle sledovaného pozemku a musí respektovat prostorovou variabilitu sledovaných měřených parametrů, technické, ekonomické a analytické možnosti a způsob konečného vyhodnocení získaných dat.

Při odběru půdních vzorků je nutné uvážit i vliv časové proměnlivosti sledovaných půdních parametrů. Parametry s vysokou prostorovou závislostí a nízkým podílem časové variability se v systému precizního hospodaření uplatňují snáze. Sezónní variabilitu v hodnotách půdních testů lze očekávat zejména díky změnám v působení faktorů, které ovlivňují příjem živin rostlinami a doplňování půdního roztoku živinami. Dobu vzorkování je potřeba zvolit s ohledem na minimalizaci sezónního efektu. Z výsledků pokusů většiny autorů zabývajících se výzkumem v této oblasti je zřejmá nízká časová proměnlivost hodnoty pH půdy a obsahu přístupného fosforu, draslíku a hořčíku v půdě, což umožňuje víceleté využití výsledků půdních testů pro návrh variabilní aplikace hnojiv. K výraznějším změnám během roku dochází vždy u labilních forem tj. živin v půdním roztoku včetně obsahu minerálního dusíku v půdě.

Pro posouzení vzájemných vztahů mezi sledovanými půdními vlastnostmi navzájem a např. výnosem je využívána korelační a regresní analýza spolu s faktorovou analýzou. Většina půdních vlastností je prostorově variabilní a proto je nutné získaná data převést do mapové podoby přiřazením hodnot zeměpisných souřadnic x a y. K tomu slouží geostatistika tj. věda zahrnující soubor metod pro analýzu, charakteristiku a zhodnocení prostorové závislosti. Nezbytnou součástí procesu mapování je interpolace. Jedná se o výpočet hodnot proměnné u velkého množství bodů, ležících na neovzorkovaných územích na základě informací o proměnné z nejbližších bodů odběru půdních vzorků.

Ekonomický profit lokálně cílené aplikace hnojiv závisí na schopnosti vzorkování dostatečně reprezentovat hlavní plochy o různé úrovni zásoby přístupných živin v půdě a tak od sebe oddělit plochy, kde není nutná aplikace a kde je nutné dávku odstupňovat.