Metabolity ovoce a zeleniny s možností uplatnění v prevenci chronických onemocnění

Souhrn

Jak ovoce, tak zelenina obsahují kromě dvou základních typů živin – energetických (kalorických), resp. primárních metabolitů (tuků, bílkovin, sacharidů) a neenergetických (vody, solí, vitaminů a určitých typů vlákniny) také látky charakteru sekundárních metabolitů, velmi širokých chemických struktur, které hrají významnou roli v trávení a modulaci činnosti nejen trávicího ústrojí, ale řady dalších tělesných tkání, protože zasahují do metabolismu a mohou modifikovat významné procesy, které jsou nutné a běžné v rámci ontogeneze lidského organismu. Lze se setkat dokonce se skutečností, že tyto sloučeniny mají při pravidelném používání určitý terapeutický efekt (např. některé deriváty kyseliny kávové v některé zelenině a kávě zvyšují vylučování žluči a zlepšují tak proces trávení, nebo siličné složky většiny koření působí karminativně a spasmolyticky). Mohou také zasahovat do exprese některých isoenzymů P450 nebo do aktivity ABC transportérů, což je velmi závažná skutečnost, protože nadměrná konzumace některého ovoce nebo zeleniny může do jisté míry ovlivňovat metabolismus podávaných léčiv a tichou cestou navozovat překvapivý stav.

Ovoce a zelenina jsou obnovitelnou surovinou a v poslední době slouží také jako zdroj pro získání koncentrátů biologicky aktivních látek, které jsou posléze používány jako surovina pro výrobu doplňků stravy, případně jako součást anebo potravina nového typu. Nemají charakter léčiv, jejich emise a používání se řídí legislativními předpisy určenými pro potraviny. Jsou proto široce dostupné, někdy komerčně neseriózní, v každém případě jsou však v této době výraznou módou. Částí lékařského terénu bývají neopodstatněně odmítány (z důvodů nulových znalostí této problematiky některými lékaři), uživatelský terén je někdy z portfolia těchto prostředků rozpačitý a neví si s nimi rady.

Druhým extrémem může být zpracování a použití produktů z ovoce a zeleniny. Výrazně upravované vegetabilní suroviny ztrácejí ve velké míře často citlivé metabolity, jakými jsou především vitaminy a sekundární metabolity zelených rostlin. Tento typ potravin vnáší do organismu pouze živiny energetické a jen menší část živin neenergetických (minimum vitaminů). Proto se nemůže v plnosti rozvinout celý příznivý biologický účinek těchto potravních zdrojů a současným člověkem jsou hledány aditivní prostředky – doplňky stravy. Extrémem je však rovněž určitý jednostranný styl stravování; není popisováno, že by existovaly etnické skupiny živící se pouze proteinovými produkty ryb nebo teplokrevných živočichů, protože takový způsob stravy by neumožňoval průběh normálních fyziologických procesů (zejména defekace) a byl by ve své podstatě absurdní. Zato však existuje opak: různé kvantitativní formy využití rostlinných surovin formou vegetariánství až veganství, případně doplněná proklamací raw food.

Každá válečná doba přináší kromě utrpení výrazný pokrok v rozvoji vědy, který se následně po válce transformuje do rychlejšího rozvoje techniky, společenského života a lidské spotřeby. Nejinak tomu bylo po 2. světové válce, kterou dělilo od 1. války prakticky jen 20 let. Od 60. let minulého století nastává významný ekonomický rozvoj v hospodářsky vyspělých zemích, který se posléze, po r. 1990 rozlévá téměř celou Evropou, jejíž některé oblasti však na takový tlak nebyly připraveny. Za celé toto období dochází ke vzniku tzv. civilizačních chorob (v současné době jsou jmenovány jako „chronická onemocnění“), zejména autoimunitních onemocnění pohybového aparátu, snížení imunity a vývoje alergií, 9 postižení kardiovaskulárního systému, a hlavně onemocnění invazivních (nádorová onemocnění, infekce), syndrom X včetně diabetes mellitus 2. typu a neurodegenerativní choroby. Velmi pregnantně tuto situaci vyjádřil už v roce 1970 prof. J. Charvát. Kvantitativní míra těchto onemocnění se zvyšuje a je více než žádoucí nalézat účinná řešení tohoto neodstranitelného problému. Tento literární přehled si klade za cíl být určitým příspěvkem k materiálu „Zdraví 2020“ (Zdraví 2014) definující národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevenci nemocí jako rámcový souhrn opatření pro rozvoj veřejného zdraví v ČR. Účelem této národní strategie je především stabilizace systému prevence nemocí a ochrany a podpory zdraví a nastartování účinných mechanismů ke zlepšení zdravotního stavu populace. Rozpracovává vizi systému veřejného zdraví jako dynamické sítě zainteresovaných subjektů na všech úrovních společnosti a je tedy určena nejen institucím veřejné správy, ale také všem ostatním složkám – jedincům, komunitám, neziskovému a soukromému sektoru, vzdělávacím, vědeckým a dalším institucím.

Prevence nemocí, ochrana a podpora zdraví jsou důležitými prioritami České republiky. Jsou založeny na vědeckých důkazech a mezinárodních zkušenostech o vysokém společenském a ekonomickém přínosu předcházení nemocem a posilovaní zdraví. Předpokladem efektivního účinku na zdravotní stav populace je spoluúčast všech složek společnosti, občanů, rodin, státní správy a samosprávy, podnikatelské sféry, nevládních organizací a sdělovacích prostředků.

Dosavadní zkušenosti vyspělých států i ČR ukazují, že prevence nemocí, ochrana a podpora zdraví mají reálný přinos pro zlepšování zdravotního stavu populace a přinášejí významné úspory nákladů na zdravotní služby a mají další ekonomické přínosy. Zdraví nevzniká v nemocnicích, ale v rodinách, školách a na pracovištích, všude tam, kde lidé žijí a pracují, odpočívají a stárnou. Tyto podmínky lokálního života člověka zdraví zlepšují, nebo zhoršují ty okolnosti, které na lidi působí v jejich běžném životě, a právě tam je těžiště péče o zdraví. I když je důležité, aby každý sám pečoval o své zdraví, je zřejmé, že to nestačí. Peče o zdraví musí být provázena sdílenou odpovědností všech složek společnosti pod odbornou koordinační rolí Ministerstva zdravotnictví. Vláda, parlament, všechny úrovně veřejné správy, organizace a instituce i podnikatelská sféra by měly vnímat hodnotu zdraví a najít své místo v jeho ochraně i rozvoji – motivovat a vést lidi k chápaní hodnoty zdraví a svým příkladem a konkrétní aktivitou dokázat, že péči o zdraví berou vážně.

V ČR je historicky vědeckou a institucionální bází ochrany a podpory veřejného zdraví hygienická služba, tvořená orgány a institucemi ochrany a podpory veřejného zdraví. Ta je nositelkou odbornosti, iniciuje zavádění nových poznatků a metod v ochraně a podpoře veřejného zdraví do praxe, koordinuje činnosti v této oblasti na celostátní i regionální úrovni. Spolupracuje s poskytovateli zdravotních služeb, dalšími institucemi působícími v oblasti zdravotnictví i orgány státní správy a samosprávy. Činnost hygienické služby v oblasti zdravého životního stylu je však překryta řadou dalších povinností a není příliš výrazná.

Zdraví jako fenomén spokojeného života je výsledkem multifaktoriálních interakcí, který běžný uživatel nemůže v praktickém životě však v některých případech ovlivnit. Výběr zdravých potravin a nutriční kultura je především záležitostí znalostí, finanční a lokální dostupností těchto zdrojů. Ideje všech strategií jsou velmi pěkné a podnětné, ale jejich uplatnění se řídí především politickoekonomickou situací: pro některé vrstvy obyvatel je z finančního hlediska obtížné nakupovat kvalitní ovoce a zeleninu, protože na ně finančně nedosáhnout. V rámci daných možností je však nutné provést výběr takových potravinářských surovin, aby měly především pozitivní přínos pro udržení zdraví, resp. prevenci chronických onemocnění.

Body, které jsou založené na uvědomění spotřebitele, jsou velmi zásadní. Je to vzdělání a životní styl. Oba faktory jsou spojeny především s informovaností, jak z hlediska zdraví efektivně realizovat svůj život. Existují však dva faktory, které jsou jen málo ovlivnitelné: genetická výbava jedince a celkový rytmus života v ekosystému, ve kterém žijeme. Některé složky potravy jsou schopny modifikovat metabolismus člověka a do jisté míry ovlivňovat genovou expresi u onemocnění, která jsou podmíněna geneticky, anebo je k nim člověk svojí genetickou výbavou náchylný (např. vznik a vývoj diabetes mellitus typ 2). Na toto téma nutrigenomiky bylo napsána velká řada publikací (bohužel ne příliš doceněných a využívaných), které umožňují využít v současnosti intenzívně propagovaný koncept personalizované výživy. Ten se může velmi příznivě uplatnit zejména u civilizačních onemocnění, jakým jsou např. neoplazmata, snížení imunity, syndrom X (zahrnující kardiovaskulární choroby, hypertenzi, obezitu) nebo neurodegenerace.

Chronická onemocnění (dříve byly nazývány civilizačními onemocněními, v současnosti tento termín už není preferován) jsou dlouhodobě probíhající neinfekční onemocnění, někdy v tiché formě. Jsou prakticky neodstranitelná a z velké části se jedná o výslednici životního stylu, resp. dlouhodobého vlivu různých nox uplatňujících se v každodenním životě. Akutní fáze těchto onemocnění je většinou skryta, nebo nemá smysl o ní vůbec hovořit. Před 20 lety tvořila tato onemocnění více než 50 % všech úmrtí a v současné době bude tento nárůst bezpochyby vyšší. Preventivně lze těmto onemocněním předcházet vhodným výběrem potravy, resp. zpomalit jejich rozvoj a snížit nepříjemnou zdravotní zátěž člověka. V úvahu přichází použití potravin, které snižují nejen prozánětlivé reakce a také probiotik, které ovlivňují nejen funkčnost střev a mají příznivý vliv na imunitu a další metabolické procesy v organismu, ale i dalších startérů patologických procesů.