Hodnocení rizik persistentních organických polutantů v agrárním ekosystému

ABSTRAKT:

Xenobiotické látky všeobecně označované jako "persistentní toxické látky" (PTS = Persistent Toxic Substances), mohou vstupovat z řady zdrojů do prostředí a výsledné účinky se mohou projevovat na lokální, národní, regionální a globální úrovni. Mnoho látek, jímž je věnována zvýšená pozornost, jsou charakterizovány svou persistencí v prostředí, odolností vůči rozkladu a akutní a chronickou toxicitou. Mnoho z nich může být ovzduším, vodou či biotou transportováno na značné vzdálenosti a následně mohou být globálně distribuovány a mohou tak být detekovány ve vzdálených oblastech, kde nikdy nebyly vyráběny ani používány. Lipofilní charakter těchto látek je příčinou jejich inkorporace do živých organismů a kumulace v jejich tukových tkáních, což vede ke zvýšení tělesné zátěže a zvýšení potenciálních rizik škodlivých zdravotních účinků. Persistence a bioakumulace PTS může vést k dlouhodobému nárůstu jejich hladin u konzumentů na vyšších trofických úrovních včetně člověka. Pro jejich označení se také často používá zkratka PBT - persistentní, bioakumulativní a toxické látky.

Dílčí skupinou persistentních toxických látek jsou "persistentní organické polutanty" (POPs) - tento název se používá především v mezinárodních konvencích. Tyto látky mohou způsobovat vážné zdravotní a environmentální účinky, které mohou zahrnovat karcinogenitu, reprodukční poruchy, změny vývojového a imunitního systému a endokrinní poruchy, což může vest ke snížení reprodukční schopnosti a v extrémních případech ke ztrátě biologické diversity.

Persistentní organické látky cíleně vyráběné v různých sektorech průmyslu, pesticidy nebo vznikající jako vedlejší produkty průmyslových procesů nebo spalování jsou předmětem Protokolu o POPs Evropské hospodářské komise OSN (UN Economic Commission for Europe - UNECE) a její Konvence o dálkovém přeshraničním transportu látek znečišťujících ovzduší (The Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution - LRTAP) a UNEP Chemicals a Stockholmské Konvence. Stockholmská Konvence zahrnuje 12 a POPs Protokol UNECE 16 látek.

Existuje potřeba vědecky podloženého hodnocení nových potenciálních kandidátů na seznam Stockholmské Konvence. Zvláštní pozornost je věnována látkám persistentním a super-persistentním, s výraznou tendencí k bioakumulaci, toxickými vlastnostmi a potenciálem k dálkovému transportu.

Projekt se tedy zabývá osudem PTS v prostředí, mezinárodními konvencemi týkajících se PTS, směry budoucího výzkumu, vlastnostmi a účinky PTS, jejich zdroji v agrárním ekosystému, s nimi spojenou legislativou a také samotnou situací v ČR. V závěru je návrh využití nově připravené Metodiky pro hodnocení ekologických rizik (TOCOEN, s.r.o. pro MŽP ČR) pro hodnocení rizik v agrárním ekosystému.