ALERT: PILOTNÍ VALIDAČNÍ STUDIE
Kritické zhodnocení environmentální zátěže agrárního ekosystému ČR z hlediska produkce bezpečných bioplodin.

Abstrakt:

Bioprodukce neboli ekologická produkce zemědělských plodin se stala nedílnou
součástí agrokomplexu. Její podíl má vzrůstající tendenci a výměra v řádech procent orné půdy je významným argumentem pro podrobnější studia této problematiky. Dalším argumentem je zvýšený zájem spotřebitelů, kteří budou stále více preferovat kvalitní a zdraví bezpečné potraviny. Tato věta ale nemá vyjadřovat za prvé to, že by na trhu byly zdraví nebezpečné potraviny, a za druhé také to, že by automaticky produkty biozemědělství byly kvalitnější a
bezpečnější než produkty konvečního zemědělství. Je třeba shromáždit recentní údaje a kriticky zhodnotit environmentální zátěž agrárního ekosystému právě z hlediska produkce bezpečných biosurovin a potravin. Základními cíly byly Přehled produkce bioplodin v ČR Fytopatologické a
související kvalitativní aspekty bioprodukce. V posledních letech výrazně vzrostla poptávka po produktech ekologického zemědělství, a to nejen v Evropě, ale i v dalších zemích světa. S tím úzce souvisí současný trend neustále rozšiřovat plochy ekologicky obhospodařované půdy.

Vzhledem k tomu, že se konvenční zemědělství v mnoha zemích potýká v dnešní době s řadou problémů, jeví se ekologický způsob hospodaření pro mnohé zemědělce jako vhodná alternativa. Významným rozdílem od konvenčního zemědělství je celkový „zodpovědný“ pohled na problematiku životního prostředí s akcentem na trvalou udržitelnost. Konvenční zemědělství se naproti tomu snaží pomocí zvyšování vstupů do výrobního procesu, např. dávek hnojiv, rozsáhlé chemické ochrany rostlin a technické vybavenosti, dosahovat co nejvyšší produkce. To má ovšem nevyhnutelně za následek negativní dopad na ekologickou rovnováhu. Ekologický způsob produkce s sebou přináší také nový pohled na kvalitu plodin. Jakost produktů pocházejících z ekologického zemědělství má zcela jiný rozměr, je chápána
komplexněji jako výsledek kvality celého zemědělského systému a má proto v tomto pojetí maximální prioritu. Zvýšená pozornost je věnována souvislostem mezi potravinami a zdravím, přičemž kvalita technologická či vnější vzhled se považuje za méně významné. V současné době existuje několik studií, zabývajících se posouzením kvality plodin z ekologické a konvenční zemědělské produkce s cílem objektivně zhodnotit možné rozdíly v jednotlivých jakostních
parametrech. Největší pozornost oponentů či kritiků je v souvislosti s ekologicky pěstovanými plodinami věnována otázkám zdravotní nezávadnosti. Sledovány jsou zejména hladiny mykotoxinů a jiných přírodních toxinů, obsahy dusičnanů, dále pak toxické kovy ale i rezidua pesticidů, jako markery dodržování závažných technologických postupů. Zmíněné přírodní toxiny, reprezentující vesměs produkty sekundárního metabolismu, jsou součástí přirozeného ochranného systému rostlin. Ve zvýšené míře je rostlina produkuje ve stresových situacích (poranění, napadení škůdci, nevhodné podmínky pěstování či skladování), které jsou v případě ekologické produkce
pravděpodobně častější. Na tyto aspekty se nesmí zapomínat při šlechtění nových odrůd pro ekologické zemědělství, kdy je preferována vyšší odolnost proti škůdcům. Rezistence je často spojena právě s vyšší hladinou přírodních toxinů. Je nutné konstatovat, že dosud publikované studie však tuto domněnku jednoznačně nepotvrdily a naopak poukazují na to, že významný vliv, pokud jde o přírodní toxiny, sehrává zejména genetická dispozice rostliny. Někteří stoupenci ekologických směrů považují charakterizaci kvality pomocí laboratorního stanovení významných komponent za nedokonalé, nedostatečně vystihující podstatu a pozitivní vliv ekologických produktů na živý organismus a snaží se demonstrovat kvalitu biopotravin pouze pomocí biologických testů. Některé z nich s ohledem na netradiční aplikované metodiky vyvolaly značné
diskuse. Snahou odborníků je neopomenout ani možnou "zvláštní" podstatu ekologicky pěstovaných produktů.

V současné době jsou platnými pravidly pro ekologické zemědělství v České republice zákon č. 242/2000 Sb. (zákon) a Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 (nařízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon a nařízení upravují systém certifikace bioproduktů a biopotravin nebo krmiv, jejich označování a prodej, včetně dovozu a vývozu, jakož výkon kontroly a dozoru. Od data vstupu ČR
do EU (1.5.2004) platí v ČR přímo nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství. Zákon proto upravuje pouze ty oblasti, které nejsou v nařízení upraveny a EU je ponechává na národní úpravě jednotlivých členských zemí. Oba uvedené předpisy jsou dostupné např. na webových stránkách Kontroly ekologického zemědělství (KEZ) na http://www.kez.cz/main.php?pageid=225.